Jsem obyčejná žena, která hledala víc časové svobody a spokojenosti v životě.

Kdysi jsem žila v centru Ostravy – všechno bylo po ruce, ruch města mi vyhovoval a život měl své tempo. Po svatbě jsem se ale přestěhovala do klidné, malebné vesničky, kde je sice krásně, ale všechno je dál a spousta věcí se musí plánovat. S příchodem dětí jsem začala hledat způsob, jak skloubit mateřství s prací – ideálně tak, abych nemusela každý den trávit hodiny na cestách. Manžel měl stabilní práci a já byla na rodičovské, ale jak začaly růst ceny potravin, energií a všeho potřebného, pocit jistoty se pomalu vytrácel. Neustále rostoucí náklady mi začaly ubírat na klidu a často jsem měla pocit, že dětem nemohu dopřát tolik, kolik bych si přála. A tak jsem začala hledat cesty, jak přispět do rodinného rozpočtu, a přitom být doma, když mě děti potřebují. A právě tenhle vnitřní impulz se stal začátkem nové kapitoly.

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, protože jsem si v dětství přála pracovat jako rehabilitační sestřička v lázeňství. Kvůli zdravotním problémům jsem ale nemohla pokračovat dál v oboru na vysoké škole, a tak jsem posléze studovala bakalářský obor Zdravotně-sociální pracovník. Po škole jsem se nakonec dostala do úplně jiného odvětví – IT. Nicméně šest let doma s dětmi na rodičáku je v dynamickém digitálním světě téměř rovnítkem začínat zase od nuly a musím přiznat, že i ta sebedůvěra mi dost chyběla. Tak jako osoba s vystudovanými obory, které neumožňovaly pracovat na dálku, jsem musela hledat uplatnění v úplně jiných vodách…